Jméno větru - Patrick Rothfuss

22. února 2015 v 12:50 | Ginger |  Knižní recenze
Po ne zrovna svižném a zdařilém startu jsem tu vážení a milí s prvním opravdovým článkem! Že jste to nečekali? Já také ne… Ze začátku nebyl na psaní čas, pak nebyl materiál a nakonec došla i chuť. Smutný začátek, nemyslíte? Nu což, dnes po probuzení jsem si řekla, že tahle to prostě dál nejde, a tak jsem se vyzbrojila haribo medvídky, nastartovala strojovnu pozdrav naší bývalé dějepisářce a dala se do psaní. Následně se mi skoro hotový článek smazal. Karma. No jasně. Nu, ale vzchopila jsem se a píši to znova.
Opravdu doufám (ani nevíte jak moc), že jste tu knihu někdo někdy četl. U nás jsem totiž při otázce na Kroniku královraha (název pro celou sérii) sklidila jen tázavé pohledy. A že to zrovna nebylo ovoce, které jsem čekala. Nakonec jsem to jedné kamarádce tak moc vychvalovala, že se opravdu dala do čtení. Bod pro mě! Ale teď vážně, někdy mám chuť tu bezmála sedmisetstránkovou knihu vzít a omlátit ji všem o hlavy. Za případné otřesy mozku jsem ochotná nést zodpovědnost, ke svému činu se ochotně přiznám! Jen té knihy mi bude líto….
Ale abych si tu jen nestěžovala a neobhajovala svoje oblíbené činnosti, totiž nicnedělání a prokrastinaci, přejdeme teď k samotné knize.



Na samotném začátku knihy se setkáváme se zrzavým moji drazí známí zbystří hostinským Kotem, jeho učněm Bastem (dál už by někteří z nás ani nepotřebovali ženskou postavu) a posléze i s kronikářem, který po Kotovi chce, aby mu vyprávěl slavnou legendu. Příběh, jehož hlavním hrdinou není nikdo menší než muž, který se sám stal legendou, Královrah Kvothe. Vidíte tu spojitost jmen? Jestli ne, tak jsem vám právě napověděla.
Náhle nás pohltí příběh hrdinovy minulosti a věřte, že ta kniha za to opravdu stojí! Kvothe je úplně nový druh hlavního hrdiny, pravý opak Eragona, Froda a všech mladých fantasy hrdinů dohromady. Je vypočítavý, mazaný, má všech pět pohromadě a ještě něco navíc, má svoji hrdost, není žádná naivka a je to zrzekmoji známí zalézají do svých nor a děr.
Vlastně celá jeho povaha a osobnost je tak nějak, zrzavá. A to se mi prostě líbí! No a tenhle dokonalý hlavní hrdina, kterého už jsme opravdu nutně potřebovali, si za těch několik let své existence prošel snad vším. Někdo by řekl, že se v jeho životě zrcadlí spousta problémů dnešní doby, jenže já realitu neuznávám, takže to neřeknu. Ani přes fakt, že se zde setkáváme s dluhy, bezdomovci, žebráky, drogami, nespravedlivými kantory (!!!), lidskou chamtivostí, nadřazeně se tvářícími jedinci, vraždami a už nevím s čím vším ještě…
A jak už to také v příbězích bývá, má i Jméno větru takové své hlavní záporné postavy, které se sice objeví sem tam a vlastně pořádně skoro vůbec, ale jsou. Říká se jim Čandríni, jsou to postavy z příběhů a jedné dětské říkačky a hned někdy z kraje knihy si našeho zrzavého chytrolína znepřátelí natolik, že je kvůli jejich dopadení schopen udělat opravdu hodně! Jenže nebylo by to ono, kdyby se mu všechno dařilo od ruky, a tak to Kvothe nemá v životě vůbec lehké a teď opravdu nemluvím jen o nějakém dni hladovění nebo noci bez přikrývky. Hlavní hrdina si projde peklem, jen aby dosáhl svých vytyčených cílů. Na své životní cestě se setkává se spoustou postav, které budete nenávidět, zbožňovat a vzdychat si pro ně. Mezi ty nenáviděné bude určitě patřit jeden z mistrů (všem při čtení rychle dojde, o kterém mistrovi mluvím) na univerzitě, na kterou se Kvothe i přes fakt, že na to nemá věk (myšlením však většinu studentů převažuje hned několikanásobně) dostal, či jeho hlavní sok, se kterým se též setkáváme na univerzitě, ale jehož jméno vám neprozradím nepamatuji si ho.
Také se tu samozřejmě objeví láska hrdinova života, bez které by to jednoduše nešlo, i když zrovna ji, Dennu, jsem si moc neoblíbila. Vlastně skoro vůbec a její nejlepší výstup podle mě přišel až tehdy, kdy byla zdrogovaná. Ale abych vám toho zase moc nevyslepičila.
Prostě a jednoduše, v knize jsou i o moc sympatičtější ženské postavy, např. roztomilá Auri nebo vychytralá Devi.
Kromě postav nám autor naservíroval i velmi propracovaný svět, vlastní náboženství a zasadil do děje hudbu, což musím obzvlášť ocenit. Bez ní by příběh ztratil část kouzla, a to rozhodně nechceme. Prostě ne! Sám autor je pak také kapitola sama prosebe, protože jen někdo tak nenormální (není myšleno ve zlém, to bych si nedovolila) a nevšední může napsat tak originální a čtivou knihu, od které se neodtrhnete a spánek, jídlo, ba ani učení nebudou přednějsí! Seznamte se s Patrickem Rothfussem. Rozhodně stojí za to navštívit i jeho osobní blog.
Tehlu je mi svědkem, že jsem Kvotheho žrala od začátku do konce a počítám s tím, že v další knize tomu nebude jinak, protože považte, Kvothe v ní už bude o něco starší! Že jsem se nezmínila o jeho věku? Nuže, nechť je toto také překvapením! Tehlu s vámi a písnička nakonec.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliz Eliz | Web | 22. února 2015 v 14:41 | Reagovat

Super recenze! Kniha mě dost zaujala, asi se jdu mrknout na internet, za kolik ji prodávají :D

2 Ginger Ginger | Web | 22. února 2015 v 14:54 | Reagovat

Rozhodně koupí neprohloupíš :-D

3 Amia Amia | Web | 3. března 2015 v 22:39 | Reagovat

Přiznávám, že taky neznám. Ale hodlám to v nejbližším volném termínu napravit :-D

(Smutné je, že nejbližší volný termín je tak za půl roku. Ehm.)

Mám dojem, že jsem ji v knihkupectví možná zahlédla. Nebo to byl jiný zrzek, tentorkát zloděj.
a jelikož zrzavá byla taky důležitá, vážně to možná byly dvě knihy.
Radši zdrhááám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama